Peking

Města a obce

Pei-ťing – hlavní a samosprávné město v Číně na S Východočínské nížiny; 16800 km², 14 560 000 obyvatel (2003). Politické a kulturní středisko. Průmysl strojírenský, kuličkových ložisek, elektroniky, chemický, vlnařský, železářský, ocelářský, zemědělských strojů, elektrotechnický, ropy, petrochem., papírenský, jemné mechaniky, kožedělný, sklářský, energetiky. Dopravní křižovatka (silniční, železniční, letiště, říční přístav, podzemní dráha). Vnitřní město se skládá ze 4 pravoúhlých, hradbami obehnaných čtvrtí. Středem je tzv. Zakázané město s bývalým císařským palácem, architektonickými památkami (nyní muzea). Obklopuje je palácové Císařské město, kde sídlili prislušníci dvora. Na ně navazuje Tatarské město (zastupitelské úřady); na jihu Čínské vnější město. Historické a architektonické památky, muzea, knihovny, divadla, zvlášť opera, akademie věd, zemědělská a lékařská akademie. Botanická a zoologická zahrada. Univerzita, dvě techniky a jiné vysoké školy. Vědeckovýzkumné ústavy. – Osídlení doloženo z 2. tisíciletí př.n.l. Od 1.tisíciletí př.n.l., do 10. století n.l. znám pod jménem Ťi; od 936 do 1.pol. 12.století byl jižním hlavím městem státu Kitanů, do 13. století součást státu Džúrčenů. Roku 1215 dobyt Mongoly a do roku 1368 byl hlavním městem za dynastie Júan. Od roku 1421 hlavním městem za dynastie Ming, přejmenován na Pei-ťing. Roku 1644 dobyt povstaleckou armádou Li C'-čchenga a pak Mandžuy. Do roku 1912 byl hlavním městem za dynastie Č`ching, od 1912 hlavním městem Čínské republiky, roku 1927 obsazen Kuomintangem, v letech 1937–1945 okupován Japonci; od roku 1949 znovu hlavním městem. (V letech 1927–1949 byl hlavním městem Nanking).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Cchaj Jüan-pchej, Čou-kchou-tien, džürčenská říše, Hsin Hua, Mandžusko, opiové války, Pchej Wen-čung, Ta-ku.