Mandžusko

Čínsky Man-čou – historická geografická oblast v severovýchodní Číně, území asi od 3. století př.n.l. pod čínským vlivem, v 1. polovině 1. tisíciletí n.l. částečně ovládáno říší Kogurjo

. Kolem začátku n.l. bylo Mandžudsko osídleno kmeny Moche (předkové dnešních Mandžuů), které na začátku 5. století vytvořily stát Po-chaj (dobyt Kitany 926). V letech 1115 až 1234 Mandžudsko součástí džiirčenské říše, ve 13. století pod vládou mongolské dynastie Jüan (do 1368). V 15.–17. století se formovala mandžuská národnost, 1616 se kmenový vůdce Nurhači prohlásil chánem státu Pozdní Ťin a 1618 zahájil válku proti čínské dynastii Ming. 1636 byl vyhlášen mandžuský stát (hlavní město Šen-jang), v červnu 1644 Mandžuové obsadili Peking

(povoláni k potlačení rolnického povstání), který se stal hlavním městem státu pod vládou mandžuské dynastie Čching (1644–1912). Za povstání I-chetchuanů 1898–1901 bylo Mandžudsko obsazeno Ruskem, 1905 rozděleno na ruské a japonské sféry vlivu. Za japonské okupace Mandžudska 1932–1945 zde existoval loutkový stát Mandžukuo s bývalým čchingským císařem Pchu-i v čele. 1946–1948 zde operovaly jednotky ČLOA (Lin Piao).