pedagogická psychologie

Psychologie

Aplikovaná vědní discipipna zkoumající psychologické jevy, které vznikají jako důsledky faktorů působících na osobnost jednotlivce v průběhu procesu vzdělávání i na strukturu vlastního vyučovacího procesu; v širším slova smyslu psychologicky výchovného a vzdělávacího procesu ve věkovém rozsahu od časného dětství do stáří, využívající příslušných teorií, poznatků a metod ke zkoumáni pedagogického procesu v jeho dílčich aspektech, k ověřování účinnosti pedagogických postupů a zvyšování jejich efektivity (zkoumáni motivace jednotlivců k učeni, vztahů mezi pedagogy a žáky, individuálních rozdílů mezi členy kolektiv). V užším slova smyslu využiti psychologických metod ve výchově a vzdělávání děti ptedškolního věku. Pedagogická psychologie , za jejíhož předchůdce a zakladatele je pokládán J. F. Herbart, se zformovala na přelomu 19. a 20. století, i když snahy o systematízaci psychologických poznatků v pedagogické praxi se projevovaly již dříve. Pedagogická psychologie je zaměřena na problematiku učeni (optimalizace a racionalizace učebního procesu na základě využití poznatků teorie učení), na psychologické otázky výchovy a vyučování, osobnost učitele, interpersonální (mezilidské) vztahy ve výchovně vzdělávacím procesu, na otázky diagnostiky v pedagogicko-psychologickém poradenství a na problémy vzdělávání a výchovy dospělých. V rámci pedagogická psychologie se řeší teoretické i praktické otázky školní zralosti dětí při nástupu do školy, problematika adaptace dětí vyžadujících individuální čí zvláštní péčí, otázky související s profesionální orientací žáků před odchodem ze základní školy i některé otázky spadající do oblasti speciální pedagogiky a defektologie. Svým zaměřením tvoří pedagogická psychologie součást pracovní orientace pedagogicko-psychologických poraden.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 3. 2024
Autor: -red-