Pavel Bobek

*16.9.1937 (Praha) – †20.11.2013 (Praha), český zpěvák. Po gymnáziu absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství a až do roku 1980 byl zaměstnán v oboru. Už v průběhu studií byl stoupencem nastupujícího rock'n'rollu, účinkoval ve fakultní skupině FAPS, později v tzv. Studiu bigbeatové hudby, v létě 1959 v divadle Paravan. V letech 1963-1965 byl členem skupiny Olympic

, poté spolupracoval se souborem Apollo, od roku 1967 byl členem divadla Semafor

. Zde začal na popud a texty Jiřího Grossmanna

zpívat i česky (Oh, Ruby, nechtěj mi lásku, Houston), v dalších letech spolupracoval i s jinými textaři (M. Janík, V. Poštulka, Z. Rytíř, M. Žantovský). Po vydání hitů Nedělní ráno, Lásko mně ubývá sil, Pojď dál a zpívej nebo S tím bláznem si nic nezačínej následovalo první album Veď mě dál, cesto má. V Semaforu Bobek účinkoval i ve hrách skupiny M. Šimka

, měl také samostatný recitál (Dva muži někde). Objevoval se v televizi, většinou v režii Jána Roháče

. V letech 1977-1979 natočil pro televizní kurs angličtiny řadu anglicky zpívaných lidových písní. Od roku 1982 jezdil s koncertním programem Pár přátel mít se skupinou Groš, později začal spolupracovat s pianistou a aranžérem Milošem Nopem. Při nahrávání alba Muž, který nikdy nebyl IN a následném koncertování (na více než rok přerušeném kvůli nemoci) spolupracoval se skupinou Pavla Maliny. Diskografie: Veď mě dál, cesto má (1975), Profil (1981), Zkus se životu dál smát (1981), The Stranger (1982), Stárnoucí mladík (1984), Galaportrét (1986), Já přitom byl (1988), Muž v zrcadle (1992), The Best Of Pavel Bobek Volume I (1982), Pojď dál a zpívej (1993), Zvláštní věc (1993), The Best Of Pavel Bobek Volume II (1994), Hejno padlých andělů (1995), Bůh má mě rád (1996), Pavel Bobek v Lucerně (1998), Jsem pouhý známý (2000), Všem dívkám, co jsem měl kdy rád (2002), Muž, který nikdy nebyl IN (2005), 40 hitů od A do Z (2006).