párové souhlásky

Jazykověda

V zásadě shodně artikulované souhlásky lišící se navzájem pouze jedním podstatným znakem, nejčastěji znělostí (v češtině například p-b, t-d). Některé párové souhlásky se zčásti liší i poněkud jiným místem artikulace (v češtině hrdelné ch – zadopatrové h tvoří znělostní dvojici). Opakem jsou souhlásky nepárové, jedinečné (v češtině l, r, m, n, ň, j).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 12. 2023
Autor: -red-

Odkazující hesla: znělost.