paralelismus

Filozofie

Filozofie, idealistický pohled na vztah bytí a myšlení, kdy se vztah mezi bytím a myšlením chápe jako korelace: zákony a formy byti jsou koreláty (protějšky) zákonů a forem myšlení, přičemž se tato korelace chápe jako paralelismus, souběžnost forem a zákonů myšlení a bytí. Paralelismus byl rozšířen v scholastické filozofii, v okazionalismu, v 19. století jej zastávali F. E. D. Schleiermacher, A. Trendelenburg, E. Dühring, F. E. Beneke. G. T. Fechner v 2. polovině 19. století vytváří psychofyzický paralelismus: mezi psychickým a fyzickým neexistuje vzájemné působení, nýbrž paralelismus, přičemž fyzické je protějškem psychického a naopak. Jejich posledním společným základem je neznámé třetí (bůh). Vyvrácením paralelismu jsou nové poznatky kybernetiky a teoretické informace v aplikaci na biologii a teorii vyšší nervové soustavy. Ukazuje se, že myšlení má koneckonců materiální základ a příčinu v neurofyziologických strukturách. A je-li myšlení účinkem materialistických příčin, nelze více hovořit o paralelismu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 9. 2006
Autor: -red-