orfismus

Filozofie

[Řečtina], filozofické a náboženské hnutí, odvozující své učení od mýtického pěvce Orfea. Vznikl nejpozději v 6. století př.n.l. v Trácii. Jeho jádrem byly mystickonáboženské výklady o vývoji světa a lidstva, spojené s učením o posmrtném životě a metempsychóze. Do Athén pronikl již za Peisistrata (6. století př.n.l.). Byl rozšířen formou orfických mystérií, založen na víře o potřebě asketického života a náboženské čistoty, vedoucí k zajištění posmrtného života Orfismus nevytvořil jednotný systém. Základem jeho učení byl kosmogonický mýtus, podle kterého je (v jedné verzi) nejstarším principem Chronos (čas), jenž vytvořil v éteru stříbrné vejce, z něhož vznikl oboupohlavní Prótogonos (prvorozený), obsahující zárodky bohů. Prótogona pohltil Zeus, a tím nabyl své síly. Bohové vznikli jako emanace z Diova těla a jsou pány nad jednotlivými částmi přírody. Významnou roli v orfismu zaujímala hudba (harmonie, soulad všeho), důležité jsou i názory etické a eschatologické (tělo je hrob duše, která se podle orfiků nezbaví zla ani v podsvětí, a proto se musí vrátit na svět do nového těla). Učení orfismu, které ovlivnilo mj. Platóna, se šířilo převážně formou hymnů, v Itálii se spojilo s pythagoreismem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 3. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: duše, Pythagoras ze Samu, vejce, Zagreus.