Nová Guinea

[Gvínea], anglicky New Guinea, indonésky Irian – ostrov v Tichém oceánu

severně od Austrálie

, 828057 km², 5,8 miliónů obyvatel (1991), hlavně Papuánců, Melanésanů trpasličích kmenů. Členité pobřeží s hluboce zaříznutými zálivy. Hornatý ostrov, nejvyšší hora Djaja

, 5030 m n.m. Na jihu jsou bažinaté nížiny podél řeky Eilanden, Digul a Fly. Vlhké tropické podnebí; vždy zelené lesy. Průmysl těžební (ropa, zlato, rudy). Tropické zemědělství, lov ryb, želv, perel. Východní část je nezávislým státem Papua-Nová Guinea

, západní část je indonéskou provincií. V roce 1526 přistál portugalský mořeplavec J. de Meneses u severního pobřeží, v roce 1545 španělský mořeplavec I. Ortíz de Retez pojmenoval ostrov Nová Guinea. V 17.–19. století bylo jeho pobřeží s okolními ostrovy postupně prozkoumáno dalšími španělskými, holanskými, anglickými a francouzskými mořeplavci. Západní část Nové Guineje byla v letech 1828-1962 nizozemskou kolonii državou (Západní Irian), v letech 1962-63 ve správě OSN, v roce 1963 připojena k Indonésii jako jedna z jejích provincií. Severovýchodní část ostrova tvořila v letech 1884-1914 spolu s přilehlými ostrovy německou kolonii Země císaře Viléma. Za 1. světové války obsazena australskými vojsky, v roce 1921 se stala mandátním územím Společnosti národů

, v roce 1946 poručenským územím OSN ve správě Australského svazu. Jihovýchodní část, zvaná Papua, byla v letech 1884-1888 britským protektorátem, v letech 1888-1906 britskou kolonií (Britská Nová Guinea), od roku 1906 australským zámořským územím. V roce 1949 byli obě Austrálii spravované části Nové Guineje administrativně spojeny a v roce 1975 z nich vytvořen samostatný stát Papua-Nová Guinea. Za 2. světové války zde v letech 1942-1945 probíhaly boje mezi japonskými a spojeneckými (australskými, britskými, americkými) vojsky.