nezaměstnanost

Ekonomický jev, který je projevem poruch na trhu práce. Nezaměstnanost lze kvalifikovat jako stav, kdy část z celkového počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva není kapacitně a kvalifikačně využita a je tedy mimo pracovní proces. Rozsah nezaměstnanosti se měří ukazatelem, který se nazývá míra nezaměstnanosti (n). Platí pro něj vzorec: n = (N / L) *100 (v %), kde N je počet nezaměstnaných aktivně hledajících práci a L počet ekonomicky aktivního obyvatelstva, tedy práceschopných lidí, kteří pracují nebo se ucházejí o místo. Nezaměstnanost může být členěna z hlediska důvodů jejího vzniku na tři základní druhy: 1) frikční nezaměstnanost, která je normálním jevem krátkodobého charakteru provázející vývoj tržní ekonomiky. Vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příležitostmi. Svoji roli zde hraje nedokonalá mobilita pracovních sil, nedostatečné znalosti o pracovních příležitostech a do značné míry i životní cyklus (ukončení školy, změna bydliště apod.) 2) strukturální nezaměstnanost zapříčiněna disproporcí mezi poptávkou a nabídkou práce z hlediska profesního zaměření a kvalifikace pracovních sil. Souvisí s technickým pokrokem a různou dynamikou vývoje jednotlivých odvětví 3) cyklická nezaměstnanost, jenž je způsobena cyklickým kolísáním výkonu ekonomiky. V období hospodářských poklesů narůstá a naopak při růstu výkonnosti ekonomiky je potlačována. Nezaměstnanost obecně představuje sociální i politický problém. Jedním z cílu hospodářské politiky bývá dosáhnout tzv. přirozené míry nezaměstnanosti, která odpovídá míře nezaměstnanosti v podmínkách, kdy ekonomika dosahuje optimálního výkonu.

Vytvořeno: 17. 2. 2001
Aktualizováno: 20. 3. 2001
Autor: -KJ-

Odkazující hesla: zaměstnanost.