montanismus

Náboženství

[Motanyzmus], odštěpený směr raného křesťanství vzniklý v polovině 2. století ve Francii. Název po Montanovi, bývalé knězi bohyně Kybely, který se po přijetí křesťanství prohlásil za „utěšitele“, jehož příchodem mělo být království boha otce a syna nahrazeno královstvím ducha, předpovídaným již starozákonními proroky, Ježíšem Kristem a apoštoly. Se zřetelem na blízký konec světa a očekávaný druhý příchod Ježíše Krista hlásal montanismus asketismus, mučednictví pro víru a zakazoval uzavírání druhých sňatků. Společenstva křesťanů pokládal za shromáždění tzv. duševních lidí (psychiků), společenstva svých stoupenců za shromáždění lidí duchovních (pneumatiků). Montanismus odmítal autoritu biskupů. Přestože církev ve 3. století montanismus zakázala, zachoval si vliv v Africe. Některá montanistická sdružení se udržela až do 8. století Hlavním představitelem montanismu byl Q. S. F. Tertullianus.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 6. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: sekty raného křesťanství.