modalita

Charakteristika vyjadřující míru jistoty (síly) tvrzení (soudu). V tradiční logice se rozlišovaly soudy nutné (apodiktické), možné (problematické) a skutečné (asertorické). Tyto modality se dnes považují za alettetické (obsahující takové modální operátory jako „nutný“, „možný“, „nemožný“). V moderní logice je chápána modalita jako metalogické ohodnocení výroku, definované na základě čistě logickém, nikoli faktuálních úvah (například výrok je nutný, jen když vede předpoklad jeho negace ke sporu). Výroky lze rozlišovat i na základě jiných modalit (empirických, fyzikálních). Modality se dělí na absolutní, kde modální funktory nejsou vázány žádnými podmínkami, a na relativní, kde vázány jsou. Kromě alettetických modalit se zkoumají i deontické modality (například „je dovoleno, je zakázáno“) a epistemologické (například „je třeba dokázat, je třeba vyvrátit“). Formalizací modalit se zabývají modální logiky.