mediatizace

Zánik suverenity některého ze světských říšských stavů za současné anexe jeho území. Tento proces začal mírovými smlouvami v Basileji (1795) a Campo Formio (1797) a rozhodnutími Rastattského kongresu (1797-1799). Mírem v Lunéville (1801) získala Francie veškerá říšská území na levém břehu Rýna (postižení byli odškodněni ziskem jiných říšských oblastí). V důsledku rozhodnutí říšské deputace z roku 1803 bylo mediatizováno 41 říšských měst, suverenitu si uchoval pouze Augsburg, Brémy, Frankfurt nad Mohanem, Hamburk, Lübeck a Norimberk. Proběhla také sekularizace téměř všech duchovních panství (3 kurfiřství, 19 biskupství a 44 opatství). Mediatizace vyvrcholila po vzniku rýnského spolku

(1806) a založení Vestfálského království (1807). Dalších 70 říšských stavů tehdy ztratilo suverenitu, zanikla veškerá držba říšských rytířů (jejich území Napoleon

připojil ke spojeneckým státům). Po pádu napoleonského systému se postižení pokusili získat svá území zpět. Na Vídeňském kongresu

dokonce fungoval Spolek mediatizovaných, který ale nedosáhl téměř žádných úspěchů – restituce se dočkalo pouze Hesensko-Homburg. Mediatizovaní říšští stavové si přesto udrželi různá privilegia a měli zvláštní postavení mezi vládnoucími domy a ostatní šlechtou. Byli považováni za rovnorodé vládnoucím domům, nemuseli platit daně, neměli vojenskou povinnost a často (až do roku 1848) měli soudní pravomoc. Revoluce z let 1848-1849 je o část privilegií připravila, o zbylá přišli po vyhlášení Výmarské ústavy v roce 1919.