Malá dohoda

Politologie / Vojenství

Vojenskopolitická aliance Československa, Jugoslávie a Rumunska v letech 1921–1939. Jejím základem byly dvojstranné vojenské smlouvy, uzavřené mezi těmito státy v letech 1920–1921, v roce 1922 doplněny třemi multilaterálními smlouvami o politické a hospodářské spolupráci a v roce 1930 dohodou o pravidelných schůzkách ministrů zahraničí členských států. Pevnou strukturu dostala Malá dohoda až tzv. organizačním paktem, podepsaným 16.2.1933 v Ženevě. Platnost všech základních smluv byla prodloužena na neurčito, byla zřízena Stálá rada (se sekretariátem) pro koordinaci zahraniční politiky a Hospodářská rada pro řízení ekonomické spolupráce. Cílem Malé dohody bylo udržet status quo ve střední a jihovýchodní Evropě, daný výsledky pařížské mírové konference v letech 1919–1920, zabránit restauraci Habsburků, anšlusu Rakouska a zejména čelit maďarským snahám o revizi trianonského míru. Tvořila součást francouzského spojeneckého systému (Francie měla s každým ze států Malé dohody spojeneckou smlouvu). Rozhodující úlohu v Malé dohodě hrálo Československo, jehož kapitál se podílel na vyzbrojování rumunské a jugoslávské armády. Československý ministr zahraničí Edvard Beneš byl spolu s rumunským ministrem zahraničí N. Tituleskem hlavním tvůrcem a představitelem Malé dohody. Ve 2. polovině 30. let však v Jugoslávii a Rumunsku sílil vliv nacistického Německa a fašistické Itálie, postupně docházelo k celkové dezintegraci aliance. Poslední zasedání Stálé rady se konalo dne 21.8.1938, po Mnichovu došlo k faktickému rozpadu Malé dohody a v únoru 1939 vypověděly Jugoslávie a Rumunsko oficiálně své spojenecké závazky.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jugoslávie, Tardieuův plán pro Podunají.