lyrika

[Řečtina], jeden ze základních básnických druhů, odlišující se od epiky a dramatu nedějovým základem. Lyrika vyjadřuje pocity, nálady autora který vypovídá o svém vztahu ke světu a k životu formou vnitřního monologu, vyznání nebo reflexe (lyrika písňová: například milostná, přírodní, vlastenecká). Zejména od konce 19. století nabývá na významu lyrika, která proti bezprostřední citové výpovědi stavěla do popředí vymezený a ohraničený úsek vnější skutečnosti (lyrika popisná) nebo průběh úvahy (lyrika reflexívní, meditativní) nebo svébytné asociační, konstrukční nebo logické vztahy (lyrika kreativní), popřípadě se obracela s postulativním záměrem k adresátovi (lyrika politická, občanská, didaktická). Jazyk lyriky bývá aktualizován, bohatě využívá obrazné prostředky, emocionální a expresívní prvky. V porovnání s epikou a dramatem vytvořila lyrika krátké a velmi rozmanité básnické formy, předpisující často i typ obsahu (dithyramb, elegie, epigram, epitaf, gnóma, hymnus, óda, gazel, madrigal, sestina, tercína, sonet).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 3. 2003
Autor: -red-

Odkazující hesla: abchazská literatura, Alexandr Valentinovič Vampilov, ars nova, Charles George Douglas Roberts, Else Lasker-Schüller, Emil Rusko, Ján Stacho, lyrický, Mikuláš Kasarda, minnesang, Modrá růže, oratorium, řecká literatura antická, sonet.