loutkové divadlo

Divadlo

Divadelní druh, jehož specifickým vyjadřovacím prostředkem je loutka. Podle druhu užitých loutek, charakteru scénického prostoru, druhu obecenstva ap. se rozeznávají různé formy loutkového divadla (marionetové, maňáskové, stínové, černé divadlo). Loutkovým divadlem je jak improvizovaný výstup loutkoherce s loutkou bez jevištních dekorací, tak inscenace vytvořená na základě fixovaného dramatického textu na divadelní scéně. V některých formách loutkového divadla jsou loutkoherci vodící loutky skryti, v jiných jsou viditelní, někdy je hra loutek kombinovaná s hrou živých herců. Ve svých počátcích sloužily loutky pravděpodobně ke kultovním a náboženským účelům (Egypt 1600 př.n.l.). Loutková divadelní představení vznikla v Řecku podle antických autorů asi v 5.–4. století př.n.l. a měla komický parodický charakter. Později získala značnou oblibu i v Římě, odkud se rozšířila do západní Evropy. Ve středověku hráli potulní komedianti prstovými loutkami na trzích a jarmarcích. Loutkové divadlo se rozšířilo zvláště v Itálii, kde koncem 16. století vznikly i první stálé loutkové scény; pod přímým it. vlivem pak též v Anglii aj. V jednotlivých zemích se postupně vyvinuly populární loutkové komické typy (Polichinelle, Punch, Guignol, Kašpárek, Petruška), jejichž pravzorem byl antický mimus. V 17. a 18. století se zájem o mechaniku projevil zejména v marionetových divadlech, kde vývoj směřoval k posílení iluze a k napodobování hereckého divadla. Loutková představení se hrála i na šlechtických dvorech, byly uváděny opery a balety. V 17. a 18. století rozšířili italští a angličtí kočovní herci marionetové loutkové divadlo i do střední a východní Evropy, kde zdomácnělo a stalo se součástí lidové kultury. Nové impulsy pro rozvoj loutkového divadla přinesl romantismus a na začátku 20. století symbolismus. O loutkové divadlo se začali zajímat výtvarníci, spisovatelé, režiséři, pedagogové, historikové. Moderní loutkové divadlo orientované především na dětské publikum se začalo rozvíjet v Německu, Československu, Itálii, aj. – Zvláště dlouhá a pozoruhodná je tradice loutkového divadla na Středním a Dálném východě (Indie, Cejlon, Indonésie, Čína, Japonsko), kde byly vytvořeny specifické národní formy (stínové divadlo).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: loutka divadelní.