loutka divadelní

Divadlo

Hmotný objekt převážně záměrně výtvarně zpracovaný, který je ovládán přímo nebo nepřímo loutkářem a který vytváří před obecenstvem znak dramatické postavy. Zatímco například činohernímu herci, mimovi ap. je materiálem vyjádření jeho vlastní tělo, loutka je pro loutkoherce neživým objektem, jehož prostřednictvím se vyjadřuje. Jeho hrou se loutka stává subjektem dramatického jednání. Tento rozpor živého a neživého je základní vlastností loutky jako specifického vyjadřovacího prostředku loutkového divadla. Rozdělení hlavních druhů divadelních loutek: podle rozměrovosti: plastické, reliéfní, plošné (stínové, a to siluetové i transparentní), stínoherní loutky maňáskové; podle techniky vedení (ovládání): a) loutky ovládané bezprostředně částí loutkářova těla: 1. prstové, pěsťové, dlaňové, maňásci (loutky ruční) jednoruční i dvouruční, loutky mimické, trikové (tzv. černé divadlo), stínoherní maňásci: b) loutky ovládané prostředečně: loutky závěsné (marionety na drátě, na nitích), 1. plošné a stínové, táhlové, klávesnicové, tyčové, krosnové, hlavové; c) loutky ovládané kombinovaně: loutky biomechanické (kombinace maňáska a loutky hůlkové), hůlkové (javajky), Ioutky s živou hlavou, rukou, nohou; podle směru ovládání: loutky vedené shora, ze strany, zdola, zezadu. Nadloutka (Übermarionette), teoretická představa anglického režiséra E. G. Craiga o zloutkovělém herci v prostředí stylizované scény; loutka automatická (automat), figurka znázorňující lidskou či zvířecí postavu, opatřená skrytým mechanismem ovládajícím její pohyb; loutky dekorativní, plastické zpodobení lidského (zpravidla kostýmového) nebo zvířecího typu s volně nastavitelnými údy; loutka-hračka, buď loutka divadelní, určená pro dětské (rodinné) loutkové divadélko, nebo loutka nedivadelní, panenka, panáček. Viz také loutka filmová.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 8. 2006
Autor: -red-