litevské výtvarné umění

Výtvarné umění

Původně se rozvíjelo v úzké souvislosti s lotyšským a estonským uměním, ve středověku jako feudální umění litevského státu (zejména zpracování kovů, jantaru a barevného skla) s paralelním vývojem lidového umění (dřevořezba, textil), od 14. století se rozvíjí monumentální umění (paláce a kostely ve Viľnjusu a Kaunasu), souvisící s ukrajinským a běloruským umění oblastí, v němž se zejména v renesanci a baroku uplatňují i němečtí, italští a polští umělci, od 19. století se litevské výtvarné umění rozvíjí jako součást ruského klasicismu (přestavba katedrály ve Viľnjusu), později romantismu, ve 20. století se formuje realistická škola národního umění navazující na pokrokové domácí tradice. V podmínkách socialismu se rozvíjí architektura, soustředěná zejména na rekonstrukci měst a na výstavbu (V. Baličiunas, *1921), i malířství, sochařství a grafika (S. Krasaukas, *1927), umělecké řemeslo navazující na bohatství lidových vzorů reprezentují zvláště práce v jantaru.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 3. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: lotyšské výtvarné umění.