Lev Semjonovič Vygotskij

*17.11.1896 – †11.6.1934, ruský psycholog a pedagog; profesor univerzity v Moskvě. Zabýval se otázkami obecné, dětské, srovnávací, pedagogické i klinické psychologie. Soustředil se zejména na problematiku myšlení a řeči, vypracoval kulturní historii teorii vývoje lidské psychiky (vyšší psychické procesy jako společenskohistoricky podmíněné faktory, na jejichž vývoji se aktivně podílí řeč), významně přispěl k rozvoji experimentální psychologie a defektologie; svými pracemi ovlivnil rozvoj neuropsychologie. Četné poznatky formuloval na základě spolupráce s A. N. Leonťjevem

, A. R. Lurijou

a D. N. Uznadzem

i na základě polemiky s jinými autory (J. Piaget

, K. Bühler

, W. Stern

). Svými koncepcemi usiloval o vytvoření konkrétní psychologické teorie vědomí a o prohloubení studia vývoje pojmů u dětí, experimentálně i teoreticky rozpracoval otázku vztahu učení a rozumového vývoje dítěte. Česky vyšlo: Myšlení a řeč, Vývoj vyšších psychických funkcí, Psychologie umění.