léno

Středověk / Právo / Slova, zkratky a rčení

[Latinsky feudum, německy Lehen], statek (země) udělený lenním pánem (seniorem) leníkovi (vazalovi). Držitel léna mohl lenních statků plně užívat a byl za to povinen poskytovat senioru lenní služby, být mu nápomocen tzv. radou a pomocí (consilium et auxilium). Udílení léna byla zpočátku osobní, později obvykle dědičná. Počátky léna jsou spjaty s vojenskými potřebami (vytváření vojenské opory franských majordomů od 8. století, v římskoněmecké říši za saské dynastie v době bojů s Maďary v 10. století, půda pro léna byla často získávána zábory církevních majetků). Na léno se postupně měnila i většina úřadů. Lenní systém přispěl ke stabilizaci společenských vztahů, mohl se stát nástrojem pánovnické politiky při upevňování jednoty království. Nejrozvinutější lenní systém vznikl ve Francii (léna vazalů), král byl jako nejvyšší senior tzv. suzeren. Od 15. století význam lenních vztahů klesal (působení raněkapitalistického trhu, vznik centralizovaného státu s vlastním byrokratickým aparátem a stálou armádou).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 7. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: alodifikační zákony, barcelonské hrabství, Karel I. Lotrinský, Legnica, lenní právo, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Normandie, Sardinie, Thurn-Taxisové, vazal, zahraniční léna, ziamet, Ziemowit III..