Landwehr
Vojenství
[Landvér], zeměbrana – ve středověku obrana hranic země, zemská hotovost. V habsburské monarchii za vlády Marie Terezie jednotky vytvořené v roce 1744 jen k obraně zemí (nebyly součástí stálé armády). Museli být obnoveny za napoleonských válek roku 1808 arcivévodou Karlem. Patřili k nim muži od 18 do 45 let, cvičení konali podle farností. Pojem označoval také lidové oddíly zeměbrany v Prusku za osvobozenecké války v roce 1813. Jednotky byly užity k boji proti Napoleonovi. Landwehr, dosáhl počtu 120 tisíc mužů. Na jejich svolání se podílel G. J. D. Scharnhorst. V Rakousku-Uhersku byla zeměbrana spravovaná předlitavským ministerstvem zemské obrany ve Vídni (v Zalitavsku honvédi ). K landwehru patřili také bývalí vojíni řadové armády po ukončení jejich aktivní služby i služby v záloze a branci, kteří nebyli pouze z důvodů losování při nadměrném počtu branců odvedeni k řadové armádě. Od roku 1815 byl landwehr součástí pruské, od roku 1871 německé, armády. Landwehr složený z mužů od 17 do 40 let povinných vojenskou službou umožňoval udržovat relativně menší stálou armádu. Za 1. světové války byl landwehr nasazen zejména na východní frontě. Versailleskou mírovou smlouvou byl zrušen. Později, v roce 1935, byl obnoven.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
28. 12. 2021
Autor: -red-