labilita

Psychologie

Psychologie, tendence (jev) snadné narušitelnosti dynamicky rovnovážného (harmonického) stavu psychofyziologických funkcí, daná převážně dispozičními faktory a ovlivnitelná v přímé závislosti na struktuře a intenzitě působících podnětů, opak stabilita. Vegetativní labilita představuje zvýšenou vzrušivost vegetativního nervstva, na jejímž podkladě mohou vzniknout různé psychické poruchy (neurovegetativní dystonie, neurózy, neurastenické symptomy) a poruchy funkce tělesných orgánů, jejichž činnost je řízena tímto nervstvem (soustava krevního oběhu, zažívací a trávicí soustava ap.). Dimenze „vegetativní labilita – stabilita“, označovaná též jako „neuroticismus“, tvoří významnou součást Eysenckova faktorově analytického modelu osobnosti. Emocionální labilita souvisí s intenzitou citových reakcí a stupněm jejich kontroly. Je častým předmětem psychodiagnostických vyšetření, jejichž praktický význam se neomezuje pouze na klinické aplikace (diagnostika v oblasti výchovy, psychologické práce a řízení, sportu). Viz také emocionální labilita.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 7. 8. 2006
Autor: -red-