kynická škola

[Řečtina], směr navazující na prvky Sokratova

učení, založena koncem 5. století před Kristem. Učení bylo reakcí na mravní a sociální krizi athénské demokracie. Kynikové hlásali princip bezprostřednosti člověka, lhostejné pohrdání radostí i bolestí. V návaznosti na Sókrata považovali ctnost za jediné dobro a věřili v její naučitelnost. Zastávali odmítavé stanovisko k antické civilizaci, zdůrazňovali bezprostřednost ve vztahu člověka a přírody, opovrhovali školskou vzdělaností, vyzdvihovali význam fyzické práce. Odmítali veškeré instituce včetně státu a vyzývali k návratu k přirozenému životu. Obsahuje i prvky askeze. Kynikové vyjadřovali svým postojem spontánní životní názor nejchudších vrstev antické společnosti. Hlavními představiteli byli Antisthenés

, Kratés z Théb a Diogenés ze Synope

. Cílem kyniků bylo žít od hmotných statků oproštěným, přirozeným životem bez majetku a společenských vazeb, tedy podobně, jako žije pes. Ze slova pes vychází pravděpodobně pojmenování této školy – řecky kyón, 2. pád kynos. Je ale možné, že název vychází ze jména athénského gymnasia v Kynosarges pro neplnoprávné občany. Zde vyučoval zakladatel kynismu – Antisthénés. Zkreslením motivů jejich učení a jednání vznikl termín cynismus

.