krymská válka

Východní válka – válka Ruska s koalicí Velké Británie, Francie, Turecka a Sardinie o přístup k Bosporu a Dardanelám, o uplatnění vlivu na Balkáně a rozšíření pozic na Blízkém a Středním východě v letech 1853–1856. Jednou z bezprostředních příčin války byl i spor o práva a privilegia na tzv. svatých místech v Jeruzalémě mezi katolíky a pravoslavnými. 2.7.1853 Rusko obsadilo podunajská knížectví aby donutilo Turecko k ústupnosti. Zprostředkování západních mocností skončilo neúspěšně a 4.10. Turecko vypovědělo Rusku válku. 30.11. zvítězilo Rusko v námořní bitvě u Sinope. Vztahy Ruska a západních mocností se prudce zhoršily, Rusko s nimi přerušilo diplomatické styky a 27. a 28.3. Francie a Velká Británie vstoupily do války. Britsko-francouzské vojsko se v září 1854 vylodilo na Krymu a vítězstvím u Almy

si otevřelo cestu na Sevastopol, který se 349 dní bránil pod velením admirálů V. A. Kornilova

, P. S. Nachimova

a V. I. Istomina. Dne 26.1.1855 vypověděla Rusku válku i Sardinie. 10.1.1856 přijal car Alexandr II.

ultimátum mocností a 30.3. byl uzavřen pařížský mír, který válku ukončil. Rusko uznalo územní nedotknutelnost osmanské říše, privilegované postavení Valašska a Moldavska pod tureckou svrchovaností, zřeklo se výlučného nároku na ochranu těchto knížectví a Srbska, souhlasilo s neutralizací Černého moře a s uzavřením úžin cizím válečným lodím. Porážka carismu oslabila jeho prestiž a urychlila dozrávání revoluční situace v Rusku a zrušení nevolnictví (1861). Válka byla i mezníkem v rozvoji vojenství. Zkušenosti z bojových akcí vedly k významným změnám ve výzbroji, strategii a taktice vedení boje v ruské armádě i v ostatních evropských armádách.