krásno

Ústřední estetická kategorie, v níž se odrážejí a hodnotí jevy skutečnosti a umělecká díla poskytující člověku intenzívní kladný estetický zážitek a oceňovaná jako nejvyšší estetická hodnota. Prožitek krásna vzniká proto, že objekt přímo nebo nepřímo ztělesňuje plnost a volnost tvůrčích a poznávacích sil člověka. Krásno jako nejvyšší estetická hodnota pozitivního rázu je protikladem ošklivosti jako estetické hodnoty negativní. Je základní kategorií estetiky, od níž vede cesta k pochopení dalších kategorií vznešeného, tragického, komického aj. Krásno souvisí s mimoestetickými hodnotami: užitečností, mravností (dobro), teoretickým poznáním (pravda), avšak liší se od nich svou smyslově citovou bezprostředností, s níž působí na vnímání, představivost a city lidí. Pojetí krásna je těsně spjato s představou estetického ideálu. – Problém podstaty krásna je hluboce filozofický: „tajemství krásna je tajemstvím života“. Idea krásna se vypracovává od úsvitu historie civilizací v neustálém zápase různých světonázorových koncepcí. Ve vývoji estetického myšlení se střetávají objektivně idealistické koncepce krásna, považující krásno za projev božského duchovního principu nebo ideje ve světě, subjektivně idealistická pojetí, podle nichž je realita sama esteticky neutrální a estetické kvality do ní vnáší člověk, a názory metafyzického materialismu, pokládající krásno za podobnou vlastnost předmětů, jako je váha, tvar, symetrie nebo barva. – Prvá písemně doložená koncepce krásna v dějinách lidstva pochází ze sumerské civilizace (25. století př.n.l.) a řeší vztah krásna a užitečnosti v podobném duchu jako později Sokrates: čím užitečnější, tím krásnější. Živelně materialistický přístup ke krásnu je charakteristický pro celý starověk. Starořečtí pythagorovci připisovali krásno vesmíru samému a viděli jeho podstatu v harmonii, již lze vyjádřit čísly (řecké slovo „kosmos“ znamená nejen vesmír, ale také řád a krásu). Proti statické harmonii pythagorovců odhalil Hérakleitos v jednotě zápasících protikladů dynamickou strukturu krásna. Postižení podstaty života a povahy krásno bylo Hérakleitovi totožné s odkrýváním rozporné podstaty bytí, rození a umírání, boje a harmonie. Platón první ukázal krásno jako oblast estetickou vztahů člověka a vykládal je jako ideu, proti němu Aristoteles postavil svou koncepci krásna jako objektivní kvality věcí, založené na řádu a struktuře. Ve středověku dominovala představa o božském původu krásna (Tertullianus, Tomáš Akvinský): bůh sám propůjčil hmotě estetické vlastnosti, avšak světská a tělesná krása jsou hříšné a požitky z nich zapovězené. Epocha renesance obnovila pojetí krásna jako harmonie všech částí, pričemž mnozí myslitelé a umělci (Leonardo da Vinci) spatřovali nejvyšší měřítko krásy ve všestranně harmonicky rozvinutém člověku. Klasicismus přistupoval ke krásnu racionalisticky a normativně, osvícenství ustavilo zvláštní disciplínů, estetiku (A. G. Baumgarten) jako nauku o vnímání krásna, protějšek rozumové logiky. Rozbor krásna spojovali osvícenci s úsilím o harmonizaci společenských vztahů, o překonání protikladů soudobé civilizace. Krásno chápali jako hodnotu schopnou zprostředkovat mezi rozumem a požadavky smyslů a citu, mezi abstraktní povinností a přirozenými lidskými sklony, mezi pravdou a ideálem. Německá klasická estetika vnesla do problému krásna řadu dialektických idejí. I. Kant traktoval krásno jako objekt nezainteresovaných vztahů člověka. Hegelův přístup k této kategorii je proniknut historismem: spatřoval v krásnu stupeň vývoje světového ducha, tím, že duch dochází k harmonické jednotě s vnímatelnou formou, nalézá idea svůj adekvátní výraz ve formě a v tomto souladu obsahu a formy spočívá krásno. Taková harmonie byla dosažena v umění klasického Řecka. Podle Hegela je krásno pouze sférou umění a nikoli přírody. N. G. Černyševskij, navazující na živelně materialistickou ideu jednoty života a krásy, formuloval tezi: krásno je život, který odpovídá naší představě o tom, jaký má být.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Anthony Ashley Cooper.