konkretismus

Psychologie

[Konkretyzmus], psychologie a) charakteristická vlastnost myšlení dítěte předškolního a raně školního věku. Podle J. Piageta projev tzv. sémiotické funkce uplatňované v předoperačním stadiu myšlení. Vyznačuje se zaměřením a ulpíváním na konkrétních danostech okolního světa, dominancí předmětné (manipulační) činnosti a nerozvinutou schopností abstrakce (zobecňování významů věcí a jevů obklopujících dětské „já“); b) v analytické psychologii C. G. Junga zvláště schopnost psychiky umožňující srůst myšlení a cítění s předmětnými (konkrétními) podněty, prokazatelný například v myšlení určitých etnických skupin; „konečná zvláštnost myšlení a cítění představující antitezi abstrakce“. Konkrétní pojem je takový, který se formuje nezávisle na myšlenkové diferenciaci a abstrakci a je navždy smyslově zakotven v perceptuálním vzpomínkovém materiálu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 27. 7. 2006
Autor: -red-