koloid

Chemie

[Řečtina], látka tvořící v prostředí, v němž je rozptýlena (dispergována), koloidní, tj. mikroheterogenní soustavu se submikroskopickou velikostí částic dispergované fáze (průměr koloidních částic od 1 do 100 mm). Podle skupenství složek se koloidní soustavy dělí na emulze (kapalina v kapalině), pěny (plyn v kapalině), soli (pevná látka v kapalině) a aerosoly (pevná látka v plynu). Na povrchu částic koloidu vzniká elektrická dvojvrstva, částice často nesou elektrický náboj. Proto lze plyn zbavit rozptýlených částic elektrickým polem. Kapalné soli se srážejí (koagulují) přidáním elektrolytu. Koagulát obsahující kapalinu je gel, vysušený koagulát je xerogel. Jestliže se gel po opětném přidání disperzní kapaliny vrátí do stavu soli, jde o koloid lyofilní, nevrátí-li se, jde o koloid lyofobní.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: bílek, bobtnání, dialýza, elektrokoagulace, koloidní jíl, koloidní mlýn, koloidní systém, matriční potenciál, podzoly, pseudoglejové půdy, půdní komplex, stárnutí rostlin, stříbro, tuš, ultrafiltrace, vad.