kněz
Náboženství
Zprostředkovatel rituálu v rámci určitého kultu (obřadník). Prostředník mezi světem a vším, co je „nadpozemské“ (božské, esoterické) podstaty. Osoba zplnomocněná k úkonům náboženského charakteru v kontextu dané církve. Příslušník církve, který přijal kněžské svěcení a koná náboženské obřady. V období rozkladu prvobytně pospolné společnosti měla činnost kněze charakter obřadnictví (kultické rituály kouzelníků, šamanů) a byla výsadou jedinců s výhradním postavením v sociální struktuře dané společnosti (kmeny, kmenové svazy, předstátní útvary). Institucionalizace kněžského stavu je typická až pro otrokářskou společnost, jejíž hierarchické uspořádání vedlo k ustálení kněžských statusů, privilegií a funkcí, ovlivňujících výrazně hospodářský, politický i společenský vývoj celých státních útvarů (Egypt, Indie, Čína). Za feudalismu se organizace katolického kněžstva rozvinula v mohutný orgán výkonné moci církve, tvořící protiváhu světské moci na principu náboženské i administrativní absolutizace role hlavy církve – papeže. Privilegované postavení kněží vycházející z filozoficko-náboženské duality „božího“ a „pozemského“ a zdůrazněné aktem vysvěcení vedlo ve svých důsledcích k posílení přímých správních i ekonomických vlivů katolického kněžstva v necírkevní sféře.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
23. 8. 2005
Autor: -red-