Kilián Ignác Dienzenhofer

[Dýncenhófer], *1.9.1689 – †18.12.1751, nejvýznamnější český architekt a stavitel baroka, syn a následovník Kryštofa Dienzenhofera

. Navštěvoval gymnázium malostranských jezuitů, studoval filozofii a matematiku na pražské univerzitě. Roku 1708 byl poslán otcem studijně do Rakouska, kde ve Vídni poznal L. von Hildebrandta

. Až do 20. let byl pod vlivem vídeňského baroka, pak navázal na tradici českého pohybového baroka, reprezentovaného jeho „otcem“ J. Santinim-Aichlem

. Akceptoval zároveň principy G. Guariniho

a F. Borrominiho

. V pozdním díle došlo k určitému uklidnění, tvarosloví se měnilo pod vlivem rokokového názoru, což je patrné především u staveb společných se zetěm A. Luragem

. Stavěl mj. 1717–1720 vilu „Ameriku“, 1720–1728 kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, 1725–1728 vilu Portheimku na Smíchově, 1725–1731 kostel sv. Bartoloměje v Praze, 1726–1738 klášter v Broumově, 1729–1734 kostel sv. Jana Nepomuckého Na Skalce v Praze, 1730–1737 Invalidovnu v Karlíně, 1732–1737 kostel sv. Mikuláše na Starém Městě, 1733–1738 kostel v Nepomuku, 1734–1743 klášter voršilek v Kutné Hoře, 1737–1753 závěr sv. Mikuláše na Malé Straně, 1739–1751 konvent v Břevnově, 1739–1751 palác Sylva-Taroucca v Praze, 1747–1752 kostel ve Zlomcích.