keltské výtvarné umění

Výtvarný projev keltských kmenů, konstituoval se v rámci laténského stylu

ve 2. polovině 1. tisíciletí př.n.l. jako umění abstraktně ornamentálního charakteru s geometrizujícími tendencemi, rozvíjející prvky evropských geometrických stylů (halštatský sloh) a východními vlivy zvěrného stylu. Od 5. století se vyvíjel pod silným vlivem mediteránních kulturních proudů (importy nádob, ozdob, šperků), redukcí a rozkladem rostlinných a figurálních prvků řeckého a etruského umění. V raném období 5.–4. století byl plošně dekorativní, převažovaly motivy zvířecích a obličejových masek, palmet

, úponků a lotosových květů, komponovaných v lyrovitých a esovitých útvarech se spirálami, volutami a šnekovitými formami s tendencí k symetrii. Těžištěm bylo umělecké řemeslo a užité umění, provozované v omezeném rozsahu v keltských centrech pro potřebu vedoucí vrstvy, především bronzolitectví (rhyton

, picí rohy, drobná kultovní plastika), šperkařství a zlatnictví s motivy rybích měchýřků (korál, barevný email, skleněné a sapropelitové předměty, niello

). Monumentální umění se objevuje výjimečně, spíše v oblastech přímého vlivu antického umění. Plastika se omezuje na kultovní sochy sloupové nebo blokové formy z bronzu, opuky

nebo dřeva (opuková hlava héroa z Mšeckých Žehrovic) a na drobné formy – (gravírovaný

reliéf, mince). Od konce 4. století pokračovala geometrizující a abstraktně ornamentální stylizace a odklon od symetrické formy, rozšiřovala se vířivá schémata (triskeles

, triquetrum

) a rozvíjela se toreutika

s vybíjenými a tlačenými vzory (kultovní kotlík z Gundestrupu, stříbrem plátovaný železný torques s býčími hlavami z Trichtingenu). Od konce 3. století převládal plastický styl, kombinující reliéf s rytinou a v masovější produkci uplatňující granulaci

a filigrán

(opasky, spony), plastické závitnice na zrcadlech, nákrčnících a náramcích s pečetítkovými konci, časté jsou odlévané náramky a nánožní kruhy sestavené z polokoulí s bradavkovitými výčnělky, s litou a rytou spirálovitou i rostlinnou výzdobou a imitací filigránu. Od 2. století se rozvíjel styl krásných mečů, zdobící zvláště kovové části pochev a opasků rytými a tepanými diagonálními motivy, za pozdní fázi keltského výtvarného umění lze považovat stylizované umění inzulární

.