Karel VII.

*22.2.1403 – †22.7.1461, z dynastie Valois, od 1422 francouzský král, syn Karla VI. Málo schopný panovník, úspěšná vláda byla dílem jeho královské rady, v níž zasedali lidé šlechtického i měšťanského původu. Na začátku jeho vlády ovládali větší část Francie Angličané. Karel VII. měl v moci jen území na jih od Loiry, které však bylo ekonomicky značně pokročilé (raně kapitalistické prvky, střediska Bourges a Lyon). Zvrat ve stoleté válce, k němuž přispěla Jana z Arku

, umožnil jeho korunovaci v Remeši (1429). Na arraském mírovém kongresu 1435 uzavřela Francie spojenectví s Burgundskem a rozhodla tím ve svůj prospěch stoletou válku (1436 dobyta Paříž, 1450 Normandie, 1453 Guyenne). Za jeho vlády uskutečněna reforma vojenství a financí (J. Coeur

), pragmatickou sankcí 1438 bylo upevněno spojení francouzského episkopátu a státu. 1439 zakázal feudálům najímat vojsko a zavedl 1440 celostátní vojenská daň. Proti posilování královské moci proběhl neúspěšný odboj francouských velmožů (praguerie). Od 40. let 15. století ovlivňovala Karla VII. Agnes Sorelová.