karate

[Japonština], karate-do – japonský způsob sebeobrany založený na specifických úderech a kopech. Původně součást japonského vojenského umění kontaktního boje, tj. boje zblízka, beze zbraně (kara – prázdný, te – ruka, do – způsob, cesta). Dnes moderní úpolová sportovní disciplína vycházející zejména z použití paží a nohou jako analogií sečných a bodných zbraní. Účelem sebeobrany je krytím zastavit protivníkův útok, cílem protiútoku je vyřazení soupeře z boje prostřednictvím úderů a kopů na nejcitlivější místa těla, doprovázených často bojovým výkřikem (kiai). Cvičení karate zvyšuje svalovou sílu, nervosvalovou koordinaci, rovnováhu a ovládání základních fyziologických i psychických funkcí v rámci celkově rozvinutého sebeovládání. Základy moderního japonského karate položil G. Funakoši, který 1936 založil vlastní školu karate šotokan a 1951 vypracoval první pravidla pro volný sportovní boj (džijúkumite), umožňující pořádat soutěže bez nebezpečí vážného zranění. 1966 vznikl v Japonsku nový druh karate, šukokai. V České republice začátky rozvoje sportovního karate od roku 1970, kdy byly ustaveny komise karate při národních svazech džuda (v Čechách 1970, na Slovensku 1972). V roce 1974 byl Svaz džuda přejmenován na Svaz džuda a karate. Soutěže ve sportovním karate se realizují v zápase (šiai) a ve formálních cvičeních (kata). Zápasiště tvoří pole o rozměrech 8 x 8 – 10 x 10 m s hladkým (dřevěným, linoleovým) povrchem. Zápasníci v kimonech bojují zásadně bosí. Zápas trvá většinou 2 minuty, po poradě sboru rozhodčích může být prodloužen na 3 nebo 5 minut. K technice sportovního karate patří postoje, přemisťování paží a nohou. Při sebeobraně se k těmto základním technikám řadí i techniky hodů, páčení kloubů, škrcení ap. Údery a kopy se ve sportovním karate pouze naznačují. Dovolený je pouze minimální dotyk neohrožující soupeřovo zdraví. Všechny přímé a po oblouku vedené údery a kopy, které soupeř nemůže odvrátit a které byly vykonány v dokonale rovnovážném postoji potřebnou rychlostí a silou, se hodnotí celým bodem (ippon), půl bodem (wazari) se hodnotí činnosti neodpovídající kritériím celého bodu (například neudržení rovnováhy při zásahu). – Dosažená kvalifikace se ve sportovním karate označuje obdobně jako v džudu barvou pásu kimona. Schválený standardní postup v žákovských stupních (kiu) je od bílého pásu k hnědému, v mistrovských stupních (dan) k pásu černému. V současnosti je v karate zavedena stupnice 10 kiu a 10 danů. Viz také sebeobrana

.