Josef Václav Frič

*5.9.1829 – †14.10.1891, český politik, novinář a spisovatel; syn Josefa Františka Friče, bratr Antonína Friče, otec Jana a Josefa Friče. Účastník revoluce 1848–49 a jeden z vůdců pražského červnového povstání 1848. V roce 1849 se vrátil do Prahy a podílel se na přípravách májového spiknutí 1849. V květnu 1849 zatčen a 1851 odsouzen k IS letům pevnostního žaláře (v Komárně); 1854 amnestován. Po propuštění žil pod policejním dohledem v Praze a věnoval se literární a kulturní organizační práci (almanach Lada Nióla, 1855). 1858 opět uvězněn a propuštěn jen s podmínkou, že opustí Čechy. V letech 1859–79 žil postupně v Londýně, Paříži, Berlíně, Pešti, Záhřebu a Petrohradě. Vydával zde protirakousky orientované časopisy a snažil se obrátit pozornost ciziny k českému národnímu hnutí, případně i k ideji samostatného státu. V roce 1879 se vrátil do vlasti, kde se stal publicistickým mluvčím mladočeské strany (spolupracovníkem Národních listů), pracoval v Umělecké besedě a vydával své Sebrané spisy, obsahující zejména jeho tvorbu beletristickou (romantickou poezii – Písně z bašty, povídky, dramata). Autor čtyřdílných Pamětí; překladatel z angličtiny (G. G. Byron), francouzštiny a polštiny.