Janka Kupala

*7.7.1882 – †28.6.1942, (sebevražda), vlastním jménem Ivan Daminikavič Lucevič, běloruský básník. Jeden ze zakladatelů nové běloruské literatury a tvůrců spisovné běloruštiny, přední představitel národního a kulturního obrození. Jeho literární projev se opírá o domácí písňovou tvorbu je však poučen i evropskými uměleckými proudy a dosahuje tak syntézy národních kulturních tradic s myšlenkovými a esttetickými tradicemi světové literatury. Nejvýznamější básnické sbírky Zalejka (Šalmaj), Husljar (Guslar), poémy Advěčnaja pěsňa (Věčná píseň), Son na kurhaně (Sen na mohyle). V básnických sbírkách (Belarusi arděnanosnaj (Bělorusi vyznamenané) a v poémách (Nad rakoj Aresaj (Nad řekou Aresaj) zachycuje život již život socialistického Běloruska pod nadvládou SSSR. Psal rovněž dramata (Paulinka, Raskidanaje hňazdo) (Paulinka, Rozbořené hnízdo) a překládal z ruského a ukrajinského jazyka.