Jakub Kolas

Poezie

*3.11.1882 – †13.8.1956, vlastním jménem Kanstancin Michajlavič Mickěvič, běloruský básník, prozaik a dramatik, vědecký a veřejný pracovník, akademik (1928), od roku 1929 viceprezident Akademie věd Bulharska, od roku 1946 poslanec Nejvyššího sovětu. Spolu s J. Kupalou zakladatel a tvůrce moderní běloruské literatury i současné běloruštiny, básnický mluvčí národních a socialistických snah po roce 1905. V letech 1908–1911 byl souzen a vězněn za revoluční činnost. V poezii spojil národní a evropské literární tradice (Pěsni žalby – Písně žalu, Vodhulle – Ozvěna). Zakladatelem nové běloruské prózy se stal sbírkami povídek Apavjadanni (Povídky), U cichaj vadzě (Ve stojaté vodě) a jinými. Po Říjnové revoluci přispěl významně ke zrodu a rozvoji běloruské literatury, zejména poémami (Rybářova chatrč) a románovou trilogií Na rostaňach (Na křižovatkách), těžící ze života rolnictva a z vývoje vztahů demokratické inteligence k revoluci. Za 2. světové války psal vlasteneckou lyriku (Adpomscim – Pomstíme se, Holas zjamli – Hlas země). Psal rovněž dramata (Vajna vajně – Válka válce), literaturu pro děti, zabýval se běloruským folklórem, literární historií a kritikou, překládal z ruské a ukrajinské poezie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: běloruské divadlo.