Jan Libíček

*28.9.1931 (Zlín) – †24.5.1974 (Praha), český filmový a divadelní herec. Narodil se do rodiny úředníka Baťových závodů ve Zlíně

. Již na učňovské škole (vyučil se strojním zámečníkem) hrál ve Studiu Divadla pracujících, později si udělal maturitu a díky prokazatelnému talentu byl přijat na pražskou DAMU

, odkud byl však po dvou letech pro nevalnou disciplínu vyloučen. Po absolvování vojenské služby v Armádním uměleckém souboru nastoupil do Vesnického divadla (1958–1959), se kterým absolvoval řadu zájezdových představení. V letech 1959–1963 byl členem Divadla pracujících ve Zlíně

(tehdejší Gottwaldov

), kde se uplatnil převážně v komediálním repertoáru (Fidlovačka, Veselé paničky windsorské, Jesse Semple se žení). Zlomovým v jeho herecké dráze byl rok 1963, kdy byl angažován do Divadla Na zábradlí, kam ho povolal Jan Grossmann, s nímž spolupracoval již za studií na DAMU

. Na této scéně našel Libíček široké uplatnění především v absurdním dramatu (Zahradní slavnost, Plešatá zpěvačka) a zaujal ve své životní roli v Králi Ubu. V roce 1968 přešel do Městských divadel pražských (mj. Bílá nemoc, Lov na kachny), kde setrval až do své předčasné smrti v roce 1974. Na divadelních prknech úspěšně uplatnil svůj široký herecký rejstřík a navzdory silnější postavě udivoval svou pohyblivostí, což bylo dáno tím, že se v mládí aktivně věnoval sportu. Ve filmu se objevil poprvé v roce 1961 v menší roli ve fantastické komedii Baron Prášil. Po prvních úspěších v Divadle Na zábradlí přicházely další nabídky a J. Libíček se v době zlaté éry českého filmu stal jedním z nejobsazovanějších a nejoblíbenějších herců (v letech 1964–1974 vytvořil ve filmu a v televizi na šedesát rolí). Uplatnil se ve filmech různých žánrů, jeho doménou se ale stala komedie, přestože on sám spíše toužil po dramatických rolích (z této neuspokojené potřeby pramenila i jeho narušená psychika, což mělo za následek i špatný zdravotní stav). Většinou se objevoval ve vedlejších a menších, avšak nezapomenutelných rolích ve filmech Václava Vorlíčka, Oldřicha Lipského a především mistra komediálního žánru Zdeňka Podskalského. Často vytvářel role dobromyslných nešiků a malých podvodníčků, do divácké paměti se natrvalo zapsal především rolí fasádníka v nesmrtelné komedii Světáci. Zahrál si i v několika televizních filmech a seriálech. Jeho přístup k práci byl velmi profesionální, pracovní tempo vysoké a vzhledem k neutěšenému zdraví (trpěl několika nemocemi), o které příliš nedbal, téměř sebevražedné. Předčasná smrt ho zastihla ve 43 letech při natáčení filmu Jak utopit doktora Mráčka, kdy při převozu do nemocnice zemřel. J. Libíček byl ženatý, s manželkou Zdenou vyženil dvě dcery a svou rodinu miloval a věnoval se jí velmi zodpovědně. Jeho životní osudy byly zaznamenány v televizním cyklu Předčasná úmrtí, Josef Petrů o něm napsal knihu Milý člověk Jan Libíček (2005).

Vybraná filmografie: poetická fantastická komedie Baron Prášil (1961), demaskující studie nadšené generace mládežnických funkcionářů Každý den odvahu (1964), hořce úsměvný dobrodružný příběh z třicetileté války Bláznova kronika (1964), cenný dokument o Divadle Na zábradlí Mlha (1966), nepovedená satira Délka polibku devadesát (1965), dětský snímek Káťa a krokodýl (1965), tragikomická anekdota podle povídky Milana Kundery Nikdo se nebude smát (1965), historka z vojenského prostředí podle povídky Milana Uhdeho

Souhvězdí Panny (1965), drama Třicet jedna ve stínu (1965), detektivka podle románu Václava Nývlta 5 miliónů svědků (1965), hořká komedie Flám (1966), secesí a Franzem Kafkou

inspirovaná poetická tragikomedie Hotel pro cizince (1966), zdařilý pokus o český comics Kdo chce zabít Jessii? (1966), detektivka podle románu Václava Erbena

Poklad byzantského kupce (1966), situační komedie Ženu ani květinou neuhodíš (1966), smutná komedie podle povídky Ilony Borské

Jak se zbavit Helenky (1967), špionážní parodie Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967), groteskní historka Muž, který stoupl v ceně (1967), třeskutá komedie o jedné zpackané svatbě a údajném znásilnění Ivy Janžurové

Svatba jako řemen (1967), tragická fraška podle námětu Josefa Škvoreckého

Farářův konec (1968), milostný příběh na pozadí posledních válečných dnů Maratón (1968), lehce dráždivá vesnická komedie Objížďka (1968), povídkový snímek podle pražských legend Pražské noci (1968), detektivní komedie podle námětu J. Škvoreckého

Zločin v šantánu (1968), mrazivé dobové podobenství Den sedmý, osmá noc (1969), úspěšná komedie o trojici venkovkých fasádníků, kteří si chtějí užít ve víru velkoměsta, Světáci (1969), sci-fi komedie Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), rodinný fantastický seriál Pan Tau (1969), kriminální komedie v comicsovém stylu „Čtyři vraždy stačí, drahoušku" (1970), bláznivá komedie Ďábelské líbánky (1970), bláznivě fantastická komedie „Pane, vy jste vdova!" (1970), seriál podle románu Aloise Jiráska

F. L. Věk (1970), normalizační agitka Člověk není sám (1971), zdařilá čarodějnická komedie Dívka na koštěti (1971), kostýmní komedie podle divadelní frašky Eugena Labiche Slaměný klobouk (1971), příběh z prostředí dělnické ubytovny Dvě věci pro život (1972), pokus o realistickou detektivku Smrt si vybírá (1972), úspěšná komedie z prostředí cirkusu Šest medvědů s Cibulkou (1972), optimistický příběh o bezproblémových a šťastných mladých lidech Jakou barvu má láska (1973), kostýmní hudební snímek podle divadelní hry Jaroslava Vrchlického

Noc na Karlštejně (1973), lidová komedie o uvědomělých zemědělcích Tři chlapi na cestách (1973), kriminální komedie Tři nevinní (1973), zdařilá a trvale oblíbená pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973), nepodařená krimikomedie Muž z Londýna (1974), povedená fantastická komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), komedie Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (1974).