indukce

[Latina], logika, typ úsudků a metoda zkoumání, při níž se z jedinečných výroků usuzuje na obecný závěr. Úplná indukce enumerativní, úsudek, v němž obecný závěr plyne z premis shrnujících všechny jednotlivé případy. Závěr je jistý. Neúplná indukce enumerativní, úsudek, v němž se vyvozuje obecný závěr z premis shrnujících některé jednotlivé případy. Závěr je pouze pravděpodobný, je potvrzován premisami jen do určité míry. Eliminační indukce je charakterizována úsudkovým schématem, v němž se eliminují členy alternativy až na jeden, o němž se pak soudí, že je příčinou nebo účinkem daného jevu. Pro eliminační indukci jsou charakteristické kánony Millovy.