Ilja Grigorjevič Erenburg

*27.1.1891 – †31.8.1967, ruský prozaik, reportér, publicista a veřejný pracovník, v letech 1908–1917 v politické emigraci v Paříži, od roku 1921 dopisovatel sovětského tisku v západní Evropě. Za 2. světové války se věnoval zejména publicistice, později byl činný v mírovém hnutí. Ve 20. letech napsal řadu groteskně satirických románů (Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita a jeho žáků, Život a smrt Nikolaje Kurbova, Lásky Jeanne Neuillové, Rváč). Kritika kapitalistického světa se projevila v cyklu satirických povídek Dýmky a v románu Trust D. E. Historie zkázy Evropy. V 30. letech psal romány o socialistické výstavbě, přičemž sledoval zejména vznik duchovní kultury člověka (Den druhý a Jedním dechem). Po válce napsal trilogii Pád Paříže, Bouře a Devátá vlna, v níž vystihl atmosféru předválečného, válečného a poválečného světa. Je autorem pamětí (Lidé, roky, život), divadelní hry (Lev na náměstí), črt (Občanská válka v Rakousku, Od války k míru, Za mír, Lidé chtějí žít), literárních studií (Francouzské sešity).