idealizace

Psychologie

Psychologie, psychický proces spontánního hodnocení reality vyšší mírou přijatelnosti či adekvátnosti, než odpovídá skutečnosti; nadhodnocování dobrého a podhodnocování špatného ve vztahu subjektu k idealizovanému objektu plně neuvědomované popírání chyb a nedostatků druhé osoby v emocionálně zabarveném vztahu (stavy zamilovanosti). V pojetí hlubinné psychologie obranný mechanismus osobnosti, který dělí ambivalentní objekt či jeho představu na „ideálně dobrou“ a „v podstatě špatnou“ polovinu (vnitřní obrany proti pocitům viny a výčitkám svědomí). Při intenzívně prožívaných a dlouhotrvajících emocionálních vztazích může vést proces idealizace k naprosté závislosti na idealizovaném objektu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 9. 2006
Autor: -red-