František Ladislav Rieger

Biografie / Politologie / Publicistika

*10.12.1818 – †3.3.1903, český politik, publicista a národohospodář, povoláním právník, zeť, politický spolupracovník a pokračovatel F. Palackého. Od začátku 40. let 19. století jeden z organizátorů českého národního života v Praze, v revolučním období let 1848–1849 stál spolu s F. Palackým a K. Havlíčkem v čele české liberální buržoazie, člen Národního výboru a poslanec ústavodárného sněmu ve Vídni a Kroměříži. Po porážce revoluce studoval v letech 1849–1851 národní hospodářství ve Francii a Velké Británii, v roce 1851 se vrátil do Prahy. V 50. letech 19. století činný zejména na poli hospodářském a kulturním, jednatel (později předseda) Sboru pro zřízení Národního divadla, působil v Průmyslové jednotě, zorganizoval a řídil vydávání první české všeobecné encyklopedie – Riegrova slovníku naučného (v letech 1860–1874), do nějž napsal řadu hesel, a roku 1860 byl hlavním iniciátorem založení prvního českého politického deníku – Národních listů. Od začátku 60. let vůdce Národní strany, hlavní představitel liberálně konzervativního proudu v české buržoazní politice, spolutvůrce českého státoprávního programu (autor české deklarace z roku 1868), zastánce česko-rakouského vyrovnání (roku 1871 řídil komisi, jež vypracovala fundamentální články). V letech 1861–1867, 1870–1871 a 1878–1895 poslanec českého zemského sněmu, 1861–1863 a 1879–1891 poslanec říšské rady. V období 1863–1879 obhájce politiky pasívní rezistence českých zástupců na říšské radě; 1879 nastoupil nový polit, kurs spolupráce českého národního hnutí s rakouskou vládou, sledující především hospodářský a kulturní rozvoj českého národa a postupné posilování jeho pozic v rakousko-uherské monarchii (tzv. drobečková politika). V duchu austroslavistické koncepce usiloval o rozvoj styků českého národa s ostatními slovanskými národy monarchie, zejména se Slováky, současně udržoval zahraniční politické kontakty s vládnoucími kruhy v Rusku a ve Francii (roku 1869 předložil Napoleonu III. memorandum, formulující české státoprávní požadavky). Roku 1890 vedl jednání staročechů s představiteli německé buržoazie v Čechách, jež vyústila v dohodu o národnostním rozhraničení Čech – tzv. punktace, odpor většiny české veřejnosti proti této dohodě přivodil jeho politický pád. – V roce 1897 byl Rieger jmenován členem panské sněmovny a povýšen do šlechtického stavu (rytíř).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 12. 2008
Autor: -red-

Odkazující hesla: Adolf Patera, Albín Bráf, austroslavismus, české a slovenské národní obrození, česko-rakouské vyrovnání, Eduar Albert, František August Brauner, František Palacký, Jan Stanislav Skrejšovský, Ladislav Rieger, Louis Léger, Marie Červinková-Riegrová, Národní strana, pasívní rezistence, rakousko-uherské vyrovnání, revoluce 1848–1849.