fotografie

[Řečtina], zobrazování objektů (osob, předmětů) působením světla na fotograficky citlivou vrstvu; též hotový fotografický snímek. Předchůdcem fotografie byla camera obscura (temná komora). Citlivost sloučenin stříbra na světlo byla objevena roku 1725; nebyla však známa možnost ustálení obrazu. První prakticky použitelné snímky byly získány daguerrotypií

. V pozdějších fotografických přístrojích zachycuje objektiv světlo, vysílané nebo odražené fotografovaným předmětem; jeho obraz se promítá na fotograficky citlivou vrstvu (fotocitlivý film, CCD snímač); u klasického fotografického materiálu vzniká obraz neviditelný (latentní), který se po vyvolání stane viditelným a po ustálení stabilním, najčastěji tzv. negativním obrazem. Obdobným procesem se z negativního obrazu získá obraz pozitivní (má přirozené podání odstínů šedi, popřípadě barev). Pomocí inverzních fotografických materiálů lze získat pozitivní obraz i zkrácenou cestou. Vlastnostmi fotograficky citlivých vrstev se zabývá senzitometrie, běžnými pochody (zobrazením předmětu) fyzika a chemie. Na přelomu tisíciletí došlo k masivnímu nástupu digitální fotografie. Vedle fotografie amatérské a umělecké má fotografie široké uplatnění, například v dokumentaci (fotokopie knih, dokumentů), v řadě vědních oborů (astronomie, mapování, sledování velmi rychlých procesů), ve sdělování informací (aktuální události, sport), v kriminalistice. Fotografie je základem kinematografie

.