étos

Antické Řecko

[Řecky ethos, obyčej, mrav, charakter], termín starořecké filozofie označující především soubor stabilních rysů individuálního charakteru. V antickém myšlení převládalo přesvědčení o neměnnosti charakteru lidí, o tom, že každý člověk má od přírody určitý étos, který určuje všechny jeho projevy. Z tohoto předpokladu vycházela i antická fyziognomie a typologie charakterů (například Theofrastos, Charaktery), hudebních tónin (dórská byla vážná, velebná, frygická vyjadřovala vzrušení a vášnivost) i stylu řečnických projevů, někteří antičtí řečníci dovedli výtečně zobrazovat charakter člověka prostřednictvím jeho charakteristického způsobu řeči. S pojmem étos je spojen pojem etika, která se u Aristotela ustavila jako relativně samostatná filozofická disciplína zabývající se normami lidského jednání.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 8. 2006
Autor: -red-