ergonomie

[Řečtina], ergonomika, ergologie – vědní oblast zaměřená na zkoumání interakce mezi člověkem a technickými systémy, jež člověk vytváří; interdisciplinární obor zabývající se studiem člověka v jeho pracovním prostředí na základě analýzy dílčích systémů (člověk-stroj, člověk-pracovní činnost, člověk-pracovní podmínky) z hlediska ochrany zdraví pracovníků při zvyšování efektivity práce; věda o zákonitostech práce a vztazích mezi člověkem a určitými faktory pracovního procesu, umožňující praktické užití získaných poznatků ve společenské praxi (optimalizační a racionalizační ergonomické projekty). Ergonomický přístup je charakterizován kombinací a integrací biologických (lékařských ), společenskovědních, technických a ekonomických disciplín (pracovní lékařství, fyziologie, bioklimatologie, hygiena práce, antropologie, psychologie, sociologie, teorie regulace a řízení) při analýze výkonových, řídících, monitorovacích a zátěžových funkcí lidské i technické složky daného systému. Z hlediska dynamiky řízení sledovaných systémů pracuje ergonomie zhruba se čtyřmi základními modely lidského činitele: fyziologickým, psychologiokým, s modelem vycházejícím z teorie informace a s modelem vycházejícím z teorie řízení. Toto východisko je podmíněno požadavky systémové analýzy možností a mezí (kapacity) lidského faktoru, formulovanými B. F. Lomovem (psychofyziologické jevy jsou mnohorozměrné a mají hierarchickou strukturu, klasifikace vlastností i výkonů člověka musí být mnohorozměrná, determinismus psychofyziologických jevů je třeba uvažovat jako složitý a proměnlivý fenomén). Z respektování těchto požadavků vyplynula i struktura současné ergonomie, rozlišující čtyři základní směry: psychofyziologický (vypracovávání integrálních charakteristik člověka ve formě nelineárních funkcí různých složek), systémově technický (komplexní projektování systémů člověk-stroj), aplikačně exploatační (sledování otázek věd, organizace práce, psychologických otázek řízení a zvyšování efektivity pracovních činností) a směr pedagogický (profesionální výběr a odborná příprava pracovníků, psychodiagnostika). – Historicky má ergonomie stejně jako inženýrská psychologie kořeny v experimentální průmyslové psychologii 1. poloviny 20. století (měření reakčních časů v průběhu prat, procesů, zjišťování faktorů únavy, vjemových parametrů). Podnětem ke vzniku ergonomie jako vědního oboru se stala potřeba adekvátního zvládání složité vojenské techniky neškoleným personálem během 2. světové války (konstrukce optimálních sdělovačů a ovládačů zaměřovačů u letadel). V Československu se ergonomie formovala ve 30. a 40. letech v rámci vědy o práci (Ústav lidské práce v Praze, později československý ústav práce).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 10. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: inženýrská psychologie, Pjotr Ivanovič Zinčenko, pracovní prostředí.