Epirus

Hory / Místa a oblasti

Épeiros – hornatá krajina na hranici Řecka a Albánie. Zkrasovělé horské hřbety, nejvyšší Smolikas, 2637 m nad mořem. Jedna z nejřidčeji osídlených oblastí Řecka. Ve starověku území Epirus rozděleno podle kmenů na Cháionii, Molossidu a Thesprotii (města Efyra, Ambrakie); převládalo zde pastevectví, v nížinách zemědělství. Původně samostatné království, ve 4. století př.n.l. spojeno s Makedonií; významné postavení získalo za krále Pyrrha. 168 př.n.l. spolu s Makedonií dobyt Římany a stal se součástí provincie Makedonie (148 př.n.l.); od 27 př.n.l. součástí provincie Achaia, od roku 67 n.l. měl statut samostatné provincie; kolem 300 rozdělen na provincie Epirus Nova a Epirus Vetus. Od konce 4. století součást Byzance, v 6.–7. století zasažen slovanskou expanzí; 1204 – 1337 centrum samostatného feudálního státu, tzv. epirského despotátu. 1258 se města severního Epiru dostala podnadvládu Manfreda Sicilského a později neapolských Anjouovců. Roku 1348 se Epirus stal součástí Srbska; v polovině 15. století podroben Turky. Na přelomu 18. a 19. století na části území Epiru vytvořen státní útvar pod vládou Aliho paši Tepelenského (Janinského). Roku 1881 byla připojena jihovýchodní část Epiru a roku 1912 i zbytek jeho území k Řecku; 1913 byla část Epiru postoupena Albánii.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 10. 2006
Autor: -red-