Émile Durkheim

[Dyrkem], *15.4.1858 – †13.11.1917, francouzský sociolog, pozitivista, zakladatel francouzské „sociologistické“ školy, sdružené okolo časopisu L'année sociologique, který Durkheim založil (1896) a vydával. Profesor na Sorbonně. Snažil se postihnout povahu sociální reality, proti převládajícímu biologizujícímu a psychologizujícímu směru v sociologii postavil specifičnost sociálních faktů, které pojímal jako zcela nezávislé na jednotlivcích, jako „věci“, jež se zvenčí vnucují individuálnímu vědomí, jsou pozorovatelné a exaktně postižitelné. Jako pozitivista žádal plné odloučení sociologie od filozofie, sociologii vyhradil zvláštní místo v soustavě věd o člověku. Neredukovatelnost společenské skutečnosti na biopsychické vlastnosti jednotlivců dováděl až k sociologizujícímu odvozování duševních a biologických jevů od společenských. Na rozdíl od intuitivismu filozofie života (W. Dilthey

) zastával Durkheim, následuje především A. Comta

, nutnost racionalistického poznávání společenských jevů a užívání objektivních metod v sociologii po vzoru přírodních věd. Historický materialismus Durkheim odmítal, ztotožňoval jej s materialismem ekonomickým. Za podstatu společenských jevů považoval kolektivní představy, od nichž odvozoval jak individuální vědomí, tak jiné společenské jevy včetně materiálních. Jako evolucionista považoval vyšší typy společnosti za pouhou kombinaci jednodušších a snažil se vysvětlit soudobý společenský život z jeho elementárních forem. Jako funkcionalista chápal pod funkcí korespondenci společenského jevu s určitou potřebou společenského systému. Náboženské a morální jevy, u nichž znaky kolektivnosti a nátlaku vůči jednotlivci vystupuji zvláště do popředí, pojímal tak široce, že mu splývaly s ideologickými jevy vůbec. Svou idealisticko pozitivistickou metodu uplatňoval v mezinárodně uznávaných dílech, jako Pravidla sociologické metody, Společenská dělba práce, Sebevražda, Prvotní formy náboženského života. Durkheimova škola (k níž náleželi zejména M. Mauss

, C. Bouglé (*1870 – †1940), Maurice Halbwachs) se stala od konce 19. století do sklonku 30. let vedoucím sociologickým směrem ve Francii; v 60. letech vznikaly pokusy o reinterpretaci učení školy v duchu evolucionismu. Naproti tomu stoupenci fenomenologické sociologie podrobili pozitivismus této školy ostré kritice. Strukturální funkcionalismus Durkheimův ovlivnil sociologický funkcionalismus Parsonsův. V české sociologii patřil mezi ortodoxní Durkheimovy stoupence A. Uhlíř. Durkheim zapůsobil i na I. A. Bláhu

a E. Beneše

.