elegie

Poezie

[Řečtina], žalozpěv – melancholicky laděná báseň. V Řecku původně forma politické a válečné písně kombinující hexametr s pentametrem (elegické distichon). V období helénismu nabyla význam mučivého milostného vyznání citu fiktivního milence, přejatý i římskou elegií neometriků (Catullovy verše k Lesbii) a augustovských elegiků (Ovidius, Tibullus a Propertius). Ve stejné době vznikala výpravná elegie, kratičká epická báseň o tragických milostných příhodách mytologických božstev. Renesance přidala motiv zemřelé milenky, baroko žal nad smrtí hrdiny muže, přírodní a hřbitovní elegie 18. století stesk nad zašlou slávou ruin a posmrtným údělem člověka. V české literatuře mají podobu elegie například Kollárův Předzpěv k Slávy dceři, Koubkovy Hroby básníků slovanských, Heydukovo Zaváté listí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: alexandrijská poezie, arabská literatura, Arzamas, Janus Pannonius, Simónidés z Keu, sumerská literatura.