ekonomický růst

Ekonomie

Proces kvantitativních a kvalitativních změn ve výrobních silách a výrobních vztazích společnosti. Teorie ekonomického růstu zdůvodňují vzájemnou spojitost mezi technickoekonomickými kategoriemi reprodukce a tempem jejího rozšiřování; zkoumají zejména faktory umožňující potencionálně možný růst ekonomiky, vzájemnou závislost technickoekonomických kategorií zajišťujících trvalý růst, cesty k dosažení trvalého růstu. Pro 50. léta je charakteristický vznik a rozvoj keynesovské varianty teorie růstu; jejími zakladateli byli R. Harrod a E. Domar. Podle J. M. Keynese má v hospodářském růstu nejdůležitější úlohu formování poptávky, zvláště poptávky po investicích. Keynesiánské modely vedly k závěru, že míra akumulace je hlavním strategickým faktorem a základním parametrem regulace dlouhodobého růstu; tempo ekonomického růstu je stálé, je-li stálý podíl úspor na důchodu a kapitálový koeficient (tzv. zaručené tempo růstu). Odchylky skutečného tempa ekonomického růstu od zaručeného vyvolávají cyklické výkyvy; proto jsou nutné zásahy státu regulací poptávky. Od 50. let je známa teorie ekonomického růstu neoklasicistního směru politické ekonomie; jejím základem jsou produkční funkce založené na spojitosti mezi vynaloženými ekonomickými zdroji a vyrobenou produkcí a systém kvantitativních charakteristik k ohodnocení ekonomických vlivů technického pokroku na ekonomický růst Nejběžnější klasifikace rozlišuje faktory ekonomického růstu na přímé (množství vynaložené živé práce, produktivita práce, úspory ve spotřebě výrobních prostředků), nepřímé (výrobní fondy, zejména základní výrobní fondy, účinnost výrobních fondů, přírodní zdroje, účinnost, resp. výtěžnost přírodních zdrojů) a neinvestiční faktory ekonomického růstu (zručnost a kvalifikace pracovníků, úroveň organizace práce, zdokonalení systému plánování a řízení, působení nadstavbových prvků).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 5. 2024
Autor: -red-