dedukce
Slova, zkratky a rčení
[Latina], typ usuzování a metoda zkoumání, při níž se z premis použitím určitých pravidel dospívá k novému tvrzení, tzv. závěru, důsledku. Je přechodem od obecného ke zvláštnímu. Ačkoli termín dedukce použil až A. M. T. S. Boëthius, v důkazových prostředcích dedukce užíval již Aristoteles (První analytiky). F. Bacon (a tradice anglického empirismu) vyzdvihoval pravost poznání v indukci, R.Descartes považoval dedukci za protiklad intuice. Velkým stoupencem dedukce byl G. W. Leibniz.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
29. 7. 2024
Autor: -red-
Odkazující hesla: axiomatická soustava, důkaz, metoda, myšlení a jazyk, Robert Grassman, rozumové poznání, úsudek, usuzování.