axiomatická soustava

[Řečtina], vědecká soustava (teorie) vybudovaná metodou axiomatizace

, to jest jednou z forem deduktivní

výstavby vědecké teorie, která spočívá na stanovení výchozích vět dané teorie (systému axiómů

), definici základních (primitivních) pojmů obsažených v axiómech mimo rámec (neexplicitně) dané teorie a na určení pravidel odvozování a definování dané teorie. Všechny věty dané axiomatickou soustavou (teorie) jsou pak vyvozeny určenými pravidly ze systému axiómů. Formy axiomatické soustavy se užívá obvykle u dostatečně propracovaních teorií a slouží zejména jejímu zhodnocení a posouzení, srovnání s jinou teorií, případně k abstrahování základních předpokladů.