conquista

[Španělština] dobývání, označení pro dobytí a ovládnutí Nového světa Španěly. Obsazování nových zemí začal K. Kolumbus na Hispaniole (dnešní Haiti), kterou úplně podmanil N. de Ovando na začátku 16. století. Odtud roku 1508 vyplul J. P. de León k dobytí Portorika, roku 1509 J. de Esquivel na Jamajku, roku 1511 D. de Velázquez na Kubu. Ovládnuté antilské ostrovy se staly nástupištěm ke vpádu na pevninu: roku 1510 byla v oblasti Darienu založena první stálá osada na pevnině, východisko k dobytí Panamské šíje (roku 1519 založeno město Panamá), přes niž conquista pokračovala do Nicaraguy (v letech 1522–1524), Kostariky (v letech 1524–1563), Hondurasu (v letech 1524–1539) a na jih, kde F. Pizarro a D. de Almagro zničili inckou říši (roku 1532 dobyta Cajamarca, roku 1533 Cuzco). Roku 1519 z Kuby vyplul H. Cortéz, kterému během několika let podlehla aztécká říše. Odtud pak byla podmaněna i jižní část Mexika s centry mayské civilizace (Yucatán v letech 1527–1546) a postupně i jeho severní část, kde conquista pokračovala ještě během 2. poloviny l6. století. Z antilské základny byly v severní části jihoamerického kontinentu založeny osady Santa Marta (roku 1525), Coro (roku 1525) a Cartage na de las Indias (roku 1533) jako opěrné body pro výboje do vnitrozemí. Odtud vycházely výpravy do Venezuely a Nové Granady (dnešní Kolumbie). Dalším východiskem španělské expanze se stalo Peru, odtud bylo roku 1533 obsazeno Quito a podnikány expedice do dnešního Chile a Bolívie. V Chile upevnil španělské panství guvernér G. H. de Mendoza (v letech 1557–1561), ale po celé koloniální období se potýkali Španělé s odporem Araukánů. Součástí výbojů vedených z Peru bylo pronikání do Tucumánu (Argentina) koncem 40. let l6. století. Roku 1535 se vylodila na argentinském pobřeží výprava vyslaná k dobývání povodí La Platy. Do 40. let 16. století získali Španělé pevné postavení v Paraguayi (středisko nových výbojů a kolonizace). Conquista byla střetnutím dvou zcela odlišných civilizací, v němž se svébytná civilizace původních obyvatel Ameriky vzdala dobyvatelům vzdor velké početní převaze Indiánů. Španělé, ohromující domorodce svou nevídanou výzbrojí (včetně koní) i krutostí bojovali s protivníkem oslabeným často vnitřními konflikty nebo přisuzujícím dobyvatelům božský původ na základě proroctví starých legend o bílém vousatém bohu, který se má vrátit. Průvodním jevem bylo vytváření základů koloniální správy a násilné obracení původních obyvatel na křesťanskou víru. Nelítostný boj a ukrutnosti počátečního období přešly po ukončení conquisty v méně brutální způsob útlaku původních obyvatel, ale španělské zákony, jež koruna vydávala k ochraně původních obyvatel, byly velmi často porušovány. Přes vysokou úmrtnost, zbídačení a kulturní útisk Indiánů byla výsledkem conquisty mimo jiné osobitá symbióza dvou civilizací – doklad silné životaschopnosti tradic původního obyvatelstva.