člověk-stroj

Systém vztahů a vazeb mezi dispozičně výkonnými charakteristikami pracovníka a technické parametry technických zařízení při jejich vzäjemném působení v pracovním procesu. Rámec, v němž se popisuje tzv. interakční spjatost jedince s technikou. Ve vztahu lidského činitele k výkonným, řídícím a monitorovacím funkcím systému se postupně rozlišily tři typy systému člověk-stroj: manuální, mechanické poloautomatické a automatické. Efektivnost systému člověk-stroj závisí především na optimálním přizpůsobení obou složek ve vztahu k reálnému pracovnímu postupu. Hlavními kritérii pro posuzování a také projektování typů systémů člověk-stroj jsou celková spolehlivost, spolehlivost pracovního výkonu člověka a jeho pracovní pohoda. Všechna tato kritéria podstatně ovlivňují ukazatel produktivity práce. Proto jsou v kontextu systému člověk-stroj předmětem ergonomických a jiných analýz. Vztahy mezi člověkem a strojem závisí obecně jak na stupni vývoje techniky, technických prostředků a zařízení tak na sociálně ekonomických vztazích lidí. Kvalitativní změny vnáší do těchto vztahů probíhající vědecko technické revoluce, v níž se vedle tradičních pracovních a energetických strojů uplatňují stále více i stroje na zpracování informací, z nichž některé již nejsou stroji v tradičním slova smyslu. Automatizace vyvolává hluboké změny ve vztazích člověka a stroje. Přináší některé negativní změny, avšak při správném využití podstatně ulehčuje lidskou práci, zvyšuje její produktivitu a umožňuje vysokou kvalitu práce. Vzájemné působení mezi změnami v technice a potřebami lidského činitele jsou předmětem intenzívního výzkumu psychologů, sociologů, ekonomů a dalších odborníků.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: inženýrská psychologie, pracovní prostředí.